Medvědovo

	double double bass
	Medvěd pastevcem. To je jako kozel zahradníkem? A možná, kolik řečí znáš, tolikrát jsi ... medvědem? Béééé...
	Co dělám, když nehraju? No přece odpočívám. A jak jinak, než s muzikou. Tentokrát jsem si užil jako divák festival Zahrada. Nezbytný kafáč správné velikosti pravidelně doplňovaný vonící černou mňamkou mě provázel celým víkendem.
	Při příležitosti Vánočního koncertu v Parníku jsem věnoval pozornost i originálnímu stylu, okoukanému kdysi na jednom jam sessionu. Nutno přiznat, že dotyčný měl kalný pohled a bylo mu celkem jedno, jestli se opírá o kontrabas, nebo jiný, podobně vhodný předmět. Ale brilantní tón, který zazněl, když se bránil odejmutí nástroje, mě uchvátil a přiměl vyzkoušet si tento styl v praxi. Výsledek? No. Nic moc.
	Můj nejmilejší hotel. Zvláštností tohoto bydlení je, že na rozdíl od klasického vybavení hotelů, v tomto je polohovací všechno (podmínkou je přítomnost svahu). Růžový šum pro zajištění kvalitního spánku poskytuje rozhlasový přijímač (v blízkosti vysílače někdy i hraje). Všimněte si úsměvu. Jsa celodenním pesimistou, mívám jako kompenzaci příjemné sny. Kdopak v něm asi spává teď?
	Byl jsem zachycen právě ve chvíli, kdy jsem spolusedícím předváděl podnapilého Medvěda. To pivo pil totiž úplně někdo jiný (to se pozná, že...) a za chybějící jiskru v oku může antireflexní vstva mých věčně upatlaných brýlí a únava z dlouhé cesty. A protože jsem opravdu nepil, mohl jsem část cesty domů nočním Slovenskem pomoct s řízením unavenému řidiči. (I když i tady se dá oponovat, že alkohol motoru neškodí a jízda je pak svižná.)
	Byl jsem přistižen při špionáži. Tajemství svého nástroje tentokrát neubránil Douda. Po podrobném ohledání snímače následoval rozbor problematiky s majitelem. Slova "všichni to chválí, ale není to ono" jsem slyšel už tolikrát...
	Jeden nikdy neví, co se může přihodit. Důkaz, že se člověk učí celý život, je z obrázku naprosto jednoznačně patrný. Ale za ten svůj milovaný i nenáviděný kredenc (myšlen kontrabas) bych tuhle placku nevyměnil ani za zlaté prase... Ačkoli, možná jednu písničku bych mohl (zlato je zlato).
	Jo, pila, to je moje. Můžu to dokázat spoustou zářezů na svých prstech. Ale tentokrát krev netekla. Každé pravidlo má své výjimky.
	Opravdu jsem měl jen hlad. A i ten nápis na salámu je shoda okolností. Prostě jsem bral, co bylo po ruce. I když jsem se snažil, jak je vidět z fotografie, vypadat co možná nenápadně, stejně jsem byl odhalen šerifem a proviant putoval na původní místo. Takže bohužel, to co jsem držel v ruce, je již v držení původního majitele.
	Momentka z Jesenického Nuggetu. Všimněte si prosím, že v jakékoli akci vypadám naprosto neakčně.
	Láska právě prochází žaludkem. Tak. A je jasné, proč miluju hudební festivaly.
	Omluvte ten škleb, ale já to opravdu líp neumím.
	Na soustředění v Jasení jsem se dostal k mandolině. Ševče ševče, drž se svého koryta...
	Tak takhle se mi to tenkrát plavalo. Přímo před okny vystupovali z lodí promočení lidičkové a dál už museli pěšky.

zpět